Senzorická integrace (SI)

Senzorická integrace je důležitou schopností pro proces učení. Je to proces, při němž náš mozek zpracovává, třídí a organizuje všechny smyslové podněty z vnějšího i vnitřního prostředí. Když tento proces funguje a podněty jsou zpracovány správně a přiměřeně, náš organismus na dané podněty i správně reaguje (např.: akceptujeme dotek druhé osoby, kontakt s různými předměty, tolerujeme zvuky, zapojujeme se do pohybových činností, dokážeme se orientovat ve svém prostředí, atd...). Proces senzorické integrace je u většiny jednotlivců efektivní. To znamená, že přijímáme a zpracováváme informace a přiměřeně na ně reagujeme. Také učení je snadné a "dobré" chování je přirozeným následkem.

Dysfunkce senzorické integrace

U některých jednotlivců se objevují tzv. dysfunkce senzorické integrace nebo poruchy senzorického zpracování. To znamená, že mozek nesprávně nebo nedostatečně zpracovává a organizuje smyslové podněty. Projeví se to těžkostmi v různých oblastech jako jsou: učení, motorika, problémy v chování, změněná úroveň aktivity, motorická neobratnost, opožděný vývoj řeči, problémy v akademické oblasti, zejména čtení a psaní, vyhýbání se určitým typům podnětů nebo jejich vyhledávání, atd... Tyto poruchy jsou typické pro lidi s autismem, objevují se rovněž u dětí s poruchami učení, s ADD nebo ADHD, s dětskou mozkovou obrnou nebo při jiných diagnózách. Objevují se i samostatně.

Terapie senzorické integrace (SIT)

Je metoda/terapeutický přístup, který vypracovala v 70-tých letech americká ergoterapeutka Anna Jane Ayres. Základním východiskem této metody je cílené poskytování smyslových stimulů tak, aby si dítě mohlo spontánně formovat přiměřené reakce na přicházející podněty (adaptivní odpovědi). Nové smyslové zkušenosti v přiměřené formě by měly dítěti pomoct organizovat a uspořádat přicházející podněty a tedy je přiměřeně zpracovat a přiměřeně na ně reagovat a podpořit tak další učení.

Terapie senzorické integrace se většinou uskutečňuje v upraveném prostředí, které dítě stimuluje k pohybu a aktivitě. V tomto prostředí se nacházejí různé typy houpaček, závěsných sítí nebo vaků. Kromě toho v něm lze najít různé překážky, nakloněné roviny, duté válce, pojízdné desky, předměty s různými texturami a jiné.

Stejně tak existuje rovnováha mezi svobodou dítěte a strukturou terapie. Všechno probíhá prostřednictvím hry. Při terapii senzorické integrace se snažíme působit na všechny smyslové systémy, zejména na vestibulární, proprioceptivní a taktilní vnímání.